S-andrejs | Runo a Syara

Tenhle příběh sem psala s moji kami na netu Tyno a společně. Bude to pokračovat a obě sme se rozhodli že to uděláme po částkách.
Takže tady je první část. Vím, asi vám přijd emoc krátký, ale přece jenom :-D
Víte, je to celkem náročné vymslet pokračování tak doufám že to nebude nějaká *.. GLOSOVAT! nebo hůř!
Vím že GLOS je závist ale couž :-D jen ať nám závidí naše nápady a fantasii :-P
Takže pokud bude líbit a chcete pokračování zahlasujete na anketu.
Pokud se líbit nebude jistě na anketě dáte opak slova ano :-D
Budeme ale rádi když se bude líbit =)
Tak už nebudu napínat a je to tu

Příběh Tyny a Andres

 

RunoaSyara

Část I potkání

Je den. Začátek týdne a Syara se dívá na úrodu se svým drakem.

Runo se procházela lesem, nad hlavou, nad stromy ji hlídal její Drak.

Kouká se po krajině a také ji hlídá její drak.
Zavřu oči slyším šumění lesů a dech svého Draka, všude je naprostý klid.

Drak najednou zneklidní. "Copak je" zeptá se ho.
"cítím něco ve větru ,který přišel ze severu něco ,nevím co ,ale znepokuje mě to"

Drak mi odpověděl. "Ale nic, mým poslánín je tě chránit, tak se o to snažím".
Z lesa vyletělo několik ptáků ,drak pootočil rychle hlavou a zafuněl.

"No já vím že se mě snažíš už hodně týdnů chránit, ale nepřeháníš to trochu"?
Drak vzlétl a zahlídl. Zařval. "honem od sud jsou tu vetřelci".
Já sem se však rozhodla OTESTOVAT mou znalost v boji
Drak tedy vzlétl a přiletěl k těm dvoum.
Já sem taky doběhla a doskákala s dýkou v ruce.
Když sem uviděla draka a tu holku nic mě nenapadlo, a tak sem přiskočila k holce, svalila ji na zem a přiložila dýku pod krk. Drak se zmocnil toho druhého draka že ho svalil taky na zem a bodcem na ocasu mu hrozil.

Podívali se jedna druhé do očí, vtom draci začali opět spolu soupeřit až to bylo nebezpěčné, okolo nich se rozvířil prach.

Podívám se ji do očí, a koutkem oka zahlédnu draky jak bojují.

Vtom využila nepřítelkyni ,která ji drze držela kudlu u krku nepozornosti a odkopla ji

Spadnu na zem a dýka se mi odsune po zemi k nejvzdálenějšímu stromu

Rychle se zvednu a podívám se na draky vytasím meč (katan) a dívám se na nepřítele ,který se rychle vzpamatoval.

Rychle se doplazím pro dýku a postavím se do bojové pozice. Co to? Jakoby mi byla povědomá.

Drak mě uviděl a od soupeře odstoupil. Na tu chvíli udělal kolem mě štít

Spíš si všímám draků, než nepřítele ,byli oba černí jako noc,její drak měl oproti cizímu zelený oči, zato neznámí červený jakoby ty oči už někde viděla

Taky se podívám na mýho draka a sobě si řeknu. "nevěděla jsem že umí tohle".

Rozeběhnu se proti ní, stisknu meč ještě pevněji.
V myšlenkách mě hned vinikne že ji znám a nastavím ruku na ni a zařvu. "POČKEJ"!
Máchla jsem mečem už je pozdě už nemohu zastavit.
Zařvu na ni znovu. "STŮŮŮŮŮJ". Draci se zalekly a přestaly bojovat.
změnila jsem rychle směr meče, který se zaril do stromu vedle ní. Bušilo mi srdce a já jsem se nemohla zbavit myšlenky ,že jí znám.
Štít mi vymizel.

Díváme se do očí, vyprotisla jsem meč až vylítli třísky ze stromu

Drak se tak dívá po tom drakovi a já po ní. "já tě znám".
Připravím si meč do bojové pozice, kdyby to byla past ,,kdo si?"
"Nevím odkud, ale vím že tě znám". "Kdo sem? Kdo si ty"?
Draci se očuchali a jakoby se poznali, koukla jsem se na svího, jakoby druhému drakovi začal důvěřovat.
Tak jo, představím se ti. "Jmenuju se Syara a můj drak Stín".
,,já přicházím ze Severu jmenuji se Runo a to je můj drak Black

Plesknu se do čela. "No ovšem už vím odkud tě znám". Obejmu tě

Ikdyž pátrám ve vzpomínkách nemohla jsem si vzpomenou to sevření toho draka všechno mi připadalo tak povjedové upustila jsem meč

Přestanu ji objímat ale stále ji držím. "Tak už víš kdo jsi"?
,sestro?" Zamumlám

"ano". odpovím. "pamatuješ na ty naše vajíčka? Vylíhli se z nich draci. Stejní draci. Jako ti dva.

podívala jsem se na svého draka, ten jen přikývnul,usmála jsem se.
"nemůžu uvěřit. Kde si byla? Jaktože sme se tak dlouho neviděli".
,,Jak jsem řekla šla jsem na sever a pak jsem o tobě už ztratila vědomí kde jsi
"A proč jis šla na sever"?

: ,,něco mě tam táhlo, asi strašidelné pověry ,které nám jako malím vyprávěla babička "
"myslíš to dračí....něco..? Asi je nám souzeno abychom to našli spolu =) ".
Draci k nám došly a vnutili se pohlazení.

,,nezapomínej ,že je to jen pověra" Draci zvedli hlavu a vypustili ohen.

A co když ne? No? Co když je to pravda a babička nám to říkala protože chtěla abychom to našly".
,,tak na co čekáme ?"
"nevíme vůbec kde to je, ani kde to máme hledat, elfové v tom mají přehled musíme ja nevštívit

,,nedaleko od tud je jedna vesnice, kde mají knihovku, ovšem je tu problém cizine do ní nepouštějí a hlavně ne draky"
"Víme jen že to hlídá nějaká nestvůra a že je to někdě v zemi nebo v jeskyni pod vodou. Vidíš. Nic nevíme jistě a přesně.
"se tam v proplížíme".
,,proto se musíme dostat do tý knihovny"
očekáváš snad že tam najdeme přesnou mapu s údaji a přesně kde to je"?

Drak na mě promluvil. "ehm jestli můžem, mi draci umíme kouzla, klidně vás převtělíme za elfy a nás za koně".

,,dobrý nápad Stíne,ale nesmí nás chytit elfové mají moc mocná kouzla"
kouknu na draka a na tebe. "neboj, to už budeme opatrní a už dávno budeme v knihovně ;) ".

Draci zamávali křídly, zahejbali tlamama a zaali se mněnit na koně a mi na elfy.
,,jak daleko může ta vesnice být?" Zeptám se svého draka ,,pár mil".

"Před bránami nasednemě na koně (draky) a musíme dělat že jdeme studovat"

Kívla jsem na draky, okolo nich se udělala záře pak ta záře obklopila i nás.
Došly jsme k bráně kde hlídali 2 stráži a 4 lučišníci.

Měli jsme pláště a zakrytý obličeje,slezli jsme ze dvouch černých koní ,,kdo jste a odkud jdete" zeptal se jeden z nich ,,jdeme studovat jsme elfové z nedaleké vesnice"

Lučišník se podíval na koně a natáhl luk. "Nikdo z elfů nemá černý koně"!

,,kdo teda jste?" vykřikl strážný okolo nich se seběhli ještě další strážný

Cítím jak se drakovi chce vstát a promněnit se. "NE" řeknu mu myšlenkami a znovu zopakuju. "Tihle koně jsou Kladrubáčtí, ovšem jsou opačného stádia"

,,Runo tohle nevipadá dobře" řekl mi kůn a čumákem do mě strčil ,,já vím" odpověděla jsem mu myšlenkami

Drak už už..chtěl ale neudělal to. "Tak poslouchejte jestli nás okamžitě nepustíte tak tam vtrhneme bez vašeho povolení"! Vám myšlenkou řeknu že mám plán aby nás zatkli protože máme kouzelný draky vypaříme se do knihovny.

Sice sem její plán nechápala ,ale ikdyž nerada jsme se nechali zatknout když nás odváděli vypadl mi spod pláště meč.

Zamračím se na tebe

Strážný meč vzal do ruky ,,vrat te mi ho" vyjela jsem na něj ,,ten meč" zamumlal. ,,odved teje" křikl ,,neboj dostaneme tvůj meč zpět" stačil mi říct Black než ho odvedli do stáje spolu ze Stínem.

S rukama za zády mě elf zavazoval. Když se dotkl spadla mi kápy. "doprčic". řeknu si.

.,,skvělí nápad sestři co ted?" řekla jsem si.
Druhej elf Runě kápi sundal.

Strčil do nás a mi sme spadly na zem. Za námi je prudce zavřeli.

,,co ted? Jestli čarodějové zjistí ,že ty koně jsou draci tak je zabije ty jsi nepamatuješ ty boje? mezi Elfy a draky?"
"prosímtě jak by to zjistili? Tohle sem přesně chtěla ale nevěděla sem že to půjde tak snadno". Ukážu ti střešní poklop. "nad námi je knihovna".

,,ty půjdeš do knihovny a já pro svůj meč!" Zasyčela jsem
"no, to sem zrovna nemyslela. Ale poslyš když půjdeš pro meč napadne je že si to ty kdo jiný ztratil meč že"?

,,já se jim nebudu ohlašovat ,že si pro něj jdu půjdu po střeše dole je zbrounice, všimla jsem si jí když nás zatákali"

hledej knihu podsvětí tam by to mělo být podle mích informací asi bude v nějakém utajeném refálu!"
"Tak počky, půjdeme obě do knihovny a pak obě pro meč. Já odlákám pozornost. Tak pojď".
,,ne stratíme moc času a jak zjistí ,že jsme utekli se tam už nedostanu!"
"tak hodně štěstí". Otevřu pomalu poklop. "Je tam jedna elfka". Sakra. vylezu tam.

Elfka se na mě podívá a sáhne po dýce. "ne prosím, musím jít pro jednu knihu, mohla by jis prosím na chvilku za mě zaskočit dolů do vězení ?

Elfka udělala krok dozadu, já jsem rychle vylezla, okolo právě ruky se mi vytvořila modrý juakoby prášek ,skočil jsem po elfce složila jí nazem a dala dlan k ústup, ztratila vědomí.

Hned hledám knihu. "draci....draci....draci v podsvětí". Vytáhnu ji. "Draci...žili...bla...bla...bla.....TADY! Dračí metre jsou nejsilnější

Rychle jsem oknem vylezla na střechu a plížila jsem se ke zbrojnici, v myšlenkách jsem hledala Blackovo vědomí ,ale nenašla, počkala jsem si až stráž odešla a skočila na zem, ve zbrojnici jsem našla svůj meč, vzala jsem ho a běžela pryč.Vtom ale předemnou stál Elf.
"tos nemusela ale dík". čtu dál. "Dračí metre jsou nejsilnější na celém světě. Dokáže ......". Slyšela sem rany. Rychle sem zamrkala a vytrhla tu stránky složila a knihu zastčila. Slezla rychle dolů a zavřela. Elfové zrovna došly studovat. "Marino". všiml si hned jeden elf. "cítím omračující prášek". řekl ten druhý elf. A já sem všechno slyším a praštím se do čela.

Když nahoře ustál klid a chtěla sem rozevřít t stránku vešel elf. "kde je ta druhá"? Vyběhla sem a vyskočila na něj. Svalila ho na zem a rychle sem tě hledala. Našla sem Stín a Blacka. Rozrazila sem kůl co je drželi. "rychle proměnte se v draky"! Promněnili se a našly sme tebe a rychle sme tě vyzvedly a vyletěli pryč do výšky oblak. Elfové střílely šípy, ale marně.

,,víte ,ale ,že ted po nás půjdou?" řek mi Black ,,já vím a proto musíme rychle pryč!"
no, dobrovolně jsme přišly a zase odešly". řekl Stín. "máš tu knihu"? Zeptal se mě stín. "Ne, mám jen její stránku, snad tam bude všechno".
,tak kam teda máme letět?"Zeptal se Black a kouknul se na Stína ,který se kouknul na Syaru
Vytáhnu tu stránku. "je to na části". "první část mapy je někde pod vodou, atlantic ocean to bude jistě pod vodou".
,,pamatuješ tam je prý potopena pyramida, ale v atlantickým oceánu?!"

"no jo máš pravdu, jistě je to špatně, podle mě je to v té pyramidě".

 

Konec. Pokračování příště.

 

Pokračování příště.