holka-drak VI

Došli před dům. Mandla před domem ukázala na vlka aby zůstal a ten si spokojeně lehl. Adrir taky nesměl dovnitř. Mandla tedy klíčemi odemčela a vešla dovnitř. Doma našla vzkaz. "sem v obchodě". Mandla tedy šla nahoru a převlékla se do sportovního oblečení. A vzala ze staré skříně v jejím pokoji 2tenisové rakety a 2 míčky. Konečně vyšla ven kde na ni čekal Adrid a ležící vlk. "zahrajeme si tenis"?řekla Mandla a podala Adridovi pálku. Ten souhlasil a vlk se nabídl že zůstane tady.Mandla trochu překvapivě přikývla a odemkla mu. "máme tu psa který má povolení být po celém bytě když není nikdo doma =) tak když se setkáte nebojte se. Nic si neuděláte". Dořekla a zabouchla dveře. S Adridem za ruku a v druhé rucr pálku kráčela Mandla chodníkem který je vedl z města. "moc tenis hrát neumím, takže mně to musíš naučit". Řekla jako flirt i když tenis hrát umí, bude pro ni těžké předstírat že to neumí hrát. Adrid přikývl s když došli kamsi řekl Adrid. "tady je to pro tebe úplně stvořené =)". Byli kdesi na mini letišťátku uprostřed pola. Mandla přikývla a šla na druhou stranu letiště. Adrid zůstal a připravil si pálku na odstřel. Mandla na ěho zařvala. "neumím to hrát jj =)". Adrid ji hodil míč. Mandla za ním utíkala a odpálila ho. Jo to sice odpálila ale trefila Adrida do nohy. Okamžitě za ním běžela. "ježiši promiň. Moc se ti omlouvám". "to je dobrý, běž deme hrát". Mandla tedy došla na druhou stranu letiště a míček odpálila ona. Adrid utíkal a trefil. Mandla chytla pálkou a trefila. A tak si pinkali až do večera. Začíná se stmívat a Adrid s Mandlou házejí poslední kolo. "Konec". Řekl Adrid na Mandlu. Ta k němu došla. Dala pálku do pouzdra a sedla si na trávu. Adrid zbalil také svoji raketu a sedl si vedle ní. "na to že jsi to hrála poprvé jsi dobře odpálila smeč". "na to že to hraju poprvé se mi to líbilo". Přiblížili se k sobě jako by si chtěli dát pusu. Už už byli na dotek když v tom Mandla. "měli bychom jít, po tmě dom nechci". A vtala. Adrid tam byl jako skamenělý jako by nechápal co se stalo a taky nechápal. Mandla si brala pálku na rameno s jedním míčkem. Adrid tedy vstal. Odešli. Nikdo z nich si nevšiml že tam kde seděli nechali jeden míček. Po cestě domů Mandla slyšela hodně zvuků připomínajících klapaání zubů, praskání větví. Měla eště stále husí kůži z toho lesa. Uslyšela vití. Zalekla se a přitiskla Adrdovi k rameni. "co děláš prosímtě. Ty se bojíš vití psů kteří jsou za plotem"? "no, kdybys byl v tom lese, bojíš se taky". "a kdo ti říkal ať tam nemáš chodit? Co?". " no jo jenže já nechtěla jít s tebou...". Nedořekla to protože viděla před jejím domem toho vlka. "rychle" zašeptala na Adrida a schovali se za popelnice. Mandla ho sledovala z poza rohu popelnic. Vlk byl stejný jako toho co viděla. Byl před jejím domem a něco tam čuchal. Nos mu jel po zemi jako navigace.

Teprve až konečně mu Adrdi viděl do tváře. Měl žlutý jakoby velké É s dokončenou další čárkou. Rudě žlutý oči a ty Éčka se mu eště mihali s modrou a červenou rýhu pod pravým okem jako by mu do něj někdo sekl. Mandle se v ten moment proplétli vzpomínky a uviděla jak mu ten starý vlk drápem sekl. Mandla tiše zaječela a zašeptala. "ten vlk mně hledá. Nebo hledá toho starého který mi zachránil život. Ale jestli tu bude do rána, nedostaneme se domů". Adrid přemýšlel. "a není do vašeho bytu třeba cesta sklepem nebo zahradou"? "myslíš si že máme barák jedno velký bludiště? Ne bohužel". Vlk tam pomalu chodil doprava a doleva s čenichem při zemi. "byla by možnost". Řekla Mandla. "ale riskantní". "to nevadí, hlavně že se dostaneme do tvého domu. Tedy jestli bych mohl taky". Mandla přikývla a ukázala na popelnice (třídicí kontejnery) před jedním barákem. Barák byl hned vedle jejího. Je tma a vlci nejradši slídí v noci. "Adrdide, přeběhneme rychle za ty popelnice, pak zalezeme támhle do té chatky a pak přelezem plot a sme v bezpečí". Adrid vrtěl hlavou. "to není možné abyjsme to udělali. Vlci jsou bezvadní ve slyšení a hlavně čmuchání. Jestli zjistí že jsem za popelnicema rozrazí je a zabije nás". "musíme to zkusit". Řekla přesvedčivě Mandla. "tak dobrá ale jdi první". "v žádným případě musíme jít oba a zaráz". Rozkázala Mandla. Po pár minutách se rozeběhli za ty popelnice. Měli štěstí vlk se zrovna k nim otočil zády ale pořád čmuchal. Adrid hlasitě dýchal a Mandla mu musela dát přes pusu svoji ruku. A prstem mu ukázalo aby byl ticho. I Mandle se rozbušilo srdce až k prasknutí. Takhle blýzko byla jedině vlku v tom lese. Mandla se koukala po jiným plánu ale žádnej nebyl. Jedině strom který byl do jejího domu na 30 kroků a jeho nejdelší větev na zahradu by doskočili jedině, kdyby byly na motorce a pořádně se rozjeli. Na člověka to bylo daleko. Mandla ukázala Adridovi ten strom. "ne! V životě mně na něj nedostaneš". Chtěl zařvat ale Mandla mu ukazovala potichu. "jdi si sama". "Ne! První pudeš ty"! Rozkázala Mandla Adridovi a ten se mírně skrčený a rychle utíkající přeběh ke stromu a vylezl na něj. To spozoroval vlk a utíkal za ním. Adridovi při šplhání ujela noha a spadl na zem. Vlk už byl tak blýzko že Adrid měl jen jednu šanci a to vyskočit. A vyskočil. Zachytil se košilí a vylezl na strom. Vlk zabrzdil pod stromem a cenil na něho výhružně zuby. Začal do stromu kousat. Lámat ho drápy. Mandla viděla jak kmen stromu na druhé straně praská. "to nevydrží dlouho". Utíkala tedy rychle na strom a když skočila nedokázala vyšplhat. Adrid ji podal ruku. Těsně. Vlk ji by jinak strhl za nohu. Seděli tam na tom stromě až do té doby dokud neuslyšely praskání a náznak bortícího se stromu. Ze stromu vyskočili a rychle utíkaly k plotu na kterej byl plán vylézt. Vlk se za nimi rozeběhl hned po té co ho zdržel strom. Mandla utíkala jak ji nohy stačili a Adrdi byl před ní. Před plotem se oba zastavili. "musíme ho přelýzt". Řekl udýchaně Adrid". "zapoměl jsi že jsme draci"? Mandla se promněnil a vzlétla do výšky střechy baráku. Adrid se proměnit nemohl a tak ho napolslední chvíli chytla za ruku. "tos mi nemohla říct dřív? Takhle sme se nemuseli zdráhat s tím stromem a tím vlkem!". "nějak sem úplně zapomněla že jsem drak a jak vidím ty taky, taky tě to nenapadlo". Přiletěla do svého pokoje a tam se promněnila. Tam ji Adrid chtěl dát pusu ale Mnald zase uhla. "co je". Řekl Adrid když ji vlastně po 2 uhnula. "no, mám strach. Je mi teprve 14 a za měsíc mi bude 15". "mě už je 15". řekl Adrid. "jo tobě jo, ale já to eště...". Zastiděla se. "já to eště neumím". "a co"? Zeptal se Adrid. "no...to..". "to"? Naléhal Adrid než se koneně vymáčkla". " bojím se. Eště nikdy jsem neměla žádnýho kluka a ty jsi první, ani newím jak se to má dělat a..". " a tohoto ty se bojíš? Neboj se". Došel za ní a obejmul. "nechceš tu přespat"? "rád =)". lehly si tedy do postele. Adrid byl zakrytý jenom po pas a Mandla ležela hned vedle něho zabalená do deky a klepala se. Když nastala noc. Mandlu vzbudil svit měsíce. Podívala se do kalendáře a tam bylo napsáno úplněk. Mandla tedy šla k oknu a na balkón. Úplně zapoměla jestli ten přívěsek má nebo ne, úplně zapoměla že za úplňku ten bílý drak vysává moc z lidí co se promněnují v draka a tak se na něj koukala. Byl za mrakama ale jakmile vyšel ozářil ji natolik až zavřela oči. Pomalu je otvýrala. Před sebou viděla velkého bílého draka který byl jasně zářivý jako ten měsíc. Mandla zavřela oči a rychle je otevřela. Drak zmizel. Koukala se tedy na ten měsíc asi hodinu. Teď už nedokázala uhnout. Z jejího těla vycházela jakási duhová mlha putující k měsíci. Adrid se převalil. Rukou sáhl na její místo a když zjistil že tam není probral se a rychle se podíval kde je. Uviděl ji na balkoně. "Mandlo!" zařval na ni a rychle vstal z postele. Ta se jen dívala na měsíc a vůbec si nepovšimla že ji vysává moc. Adrid došel v pravý čas. Chytl tu zářivou moc a stlačil ji zase do těla. Měsíc zašel za mraky a za další až nebyl vidět. "A-Adride". Prohlásila se Mandla v jeho náruči. Ten ji odnesl do postele a pomalu položil. "cos to proboha tam dělala? Zapoměla si že měsíc vysává z takových lidí jako si ty moc? Zbláznila ses? Tys dočista zapoměla že si drak"! "nešil Hi Hi, byla to legrace. Něco mi bral a já ani nevěděla co Hi Hi". Mandla si z toho dělala srandu. "prosímtě nesměj se tomu! To je hrozný! Nikdo nikdy se tomu měsíci nepodcenil jako ty! Teď už ví že jsi na něho bezbraná a to musíš zachránit svět! BLAHOPŘEJI MANDLO! Teď jsi povolila měsíci uškodit sestře Slunci! Ale ty néé ty Hi Hi hA HA he he!!!! jenom srandu si z toho děláš". Tohle řekl po tichu. "myslím že ti není souzeno být drakem! Nevážíš si toho"! Mandlu to vzalo za srdce. Když viděla že se Adrid obléká.. "kam deš"? "o sud". "proč". "protože moje poslání je být drakem a zachránit zemi i Slunce ale ty tím posláním nejsi posedlá jako já a nechcheš zachránit nic"! "PRÁVĚ ŽE NEJSEM ÍM POSLÁNÍM TAK POSEDLÁ! DĚLÁM SI CO CHCI A NEJSEM NIČÍ OTROK"! "brzy budeš..". "COŽE? Počkej! Jak to mylsíš že brzy budu! Vrať se"! Adrid odešel z jejího pokoje. Mandla i počkala a až ho uslyšela před domem šla na balkón. "kam chceš jít teď uprostřed noci? Do lesa". "nejsem tak blbě naivní abych tam šel. Stačíš mi ty a lituju tě!"! Začali se hádat. "jo tak si di! Di! Stejně už o tebe nestojím! Anis mi nic nekoupil jako náznak že spolu chodíme"! "kdybych ti něšco koupil, teď bys toho jen využila a hodila to po mně"! To Mandla chtěla udělat ale jakoto že on to veděl. Začala poplakávat a s brekem mu odpovídala. "vrať se prosím sem, bez tebe se mi už nepovede postavit se měsíci, bez tebe jsem...nula". Adrid mávl rukou a otočil se na dochod. "počkej to jako mi na to nic neřekneš"? Adrid se tedy otočil a opdoveděl ji i když tohle ona nechtěla. "MŮŽEŠ SI ZA TO SAMA"! Odešel. Mandla lehla do postele a brečela. Adrid si to moc do hlavy nebral prostě šel k sobě domů. Mandla při breku usnula. Adrid doma lehl na postel a usnul. Dál a hodně dál. Se jedna dračice poddala měsíci a ten z ní v pohodě vysává moc. Ona nic necítí už je v bezvědomí na zemi. Je to Sharje. Dračice která říkala že se nikdy měsíci nepoddá. No a je to tady. Už ji vysává moc. Zachrání ji někdo?