S-andrejs | Modre Oko Kapitola 23-26 TE (the end)

A je tu posledních 3 kapitoly. Jsou dlouhé ale příběh končí. Já vám děkuji že jste vydrželi číst do konce a děkuji že jste to opravdu četli.

Kapitola 23. Nechte mě!
"Angelo prostě mi něco říká že požádat mého bratra o radu bude nejlepší”. "A prosím tě co ti tak řekne? Všiml sis že zabil otce”. "Ale jak to můžeš vědět, třeba jsi byla v šoku”. "No to byla ...z něj”! "Už se zase hádáme, prostě jdeme za bratrem a hotovo”! "Jak myslíš ale pokud tě napadne nebo něco jiného, vzpomeň si na mne”. Otočil jsem se a chtěl se vydat ale podíval jsem se na ni. "Ty nejdeš...”? "Nemám zapotřebí, já chci ještě žít...”. "Ty děláš z mého bratra vraha”. "A NENÍ SNAD? OKO PROBER SE TOHLE NENÍ SEN ROZUMÍŠ? ON OPRAVDU ZABÍJÍ”!

Vše co říkala, byla pravda ale já sem chtěl bratra bránit. "Tak si nechoď”! "Nepůjdu Oko”! Otočila se ke mne zády a vítr ji čechral srst. Odešel jsem. Došel jsem na to místo kde zabili Sadnessa. Lehl jsem si a díval jsem se na hladinu. "Co tam pořád vidíš”? Uslyšel jsem a otočil hlavu v bok. Začali mně obkličovat vlci a chvíli na to ke mně došel i bratr.

"Dívám se jestli neuvidím radu jak na Angelu”. "Pohádali jste se”? "Jo”. "Tak to je mi líto, ale já ti nepomůžu”. "Kvůli tomu tady nejsem”. "Cože”? Zadivil se. Vstal jsem a postavil se mu před něj. "Chtěl jsem vidět tebe, chci vědět kde je pravda”. Přibližoval jsem se k němu a on couval, ustupoval. "Myslíš si že mi ostatní vlci nedokážeme zabíjet? Myslíš si že ti na to včerejší divadélko skočím”? "Oko nevím co je to s tebou”. "ČERNÁ DUŠE ASPOŇ NELŽI! ANGELA TAM BYLA JASNÝ! VIDĚLA TĚ JAK ZABÍJÍŠ OTCE”! Udělal pohled na vlky a ti odběhli do lesa. "Kam běželi”? "Ať jsme tu sami a ať nejsem v převaze”.

Přesvědčil mě. "Dobře, TAK CO JAK TO BYLO”? Mezitím vlci běželi lesem. Zastavovali se na každém kroku. Snažili se vycítit Angelu. Uviděli ji na tom samém místě kde jsme byli. Přišli k ní obklíčili ji. Rychle se podívala na všechny strany. Samí vlci okolo. Jeden k ní došel, ona se na něj podívala a ten vlk ji silně praštil. Padla na zem. Měla zavřené oči.

"TAK CO JAK TO BYLO”! Chtěl jsem vědět. "Oko, podívej se, otec už byl zraněný...”. "A TYS HO DORAZIL CO”? Jak couval už neměl kam protože narazil do stromu. "Proč mě nenapadneš”? "Šetřím si sílu na večer”! Spiklenecky se na mě podíval. "Co bude večer”? Dostal jsem strach. Teď zase tlačil on mě. Já jsme ustupoval. "Otec už byl zraněný abys věděl. Došel jsem k němu a položil mu hlavu an srdce zdali ještě žije, chvíli jsem byl u něho než umřel...”. "LŽEŠ ANGELA ŘÍKALA NĚCO JINÝHO”. Sekl jsem ho drápem a schystal to do čumáku.


"Tohohle sem se bál Oko, že mě napadneš! Ale já mám lepší plán”! Sekl a kousl mě. Sekl mě ještě jednou a uhodil silnou že jsem spadl na zem. "Zase se staráš o mě a ptáš se na nesmysli Oko něco sem ti řek ne”? Měl jsem velkou ránu vnímal jsem jen sotva. Sekl mě ještě jednou a odešel. Ležel jsem tam na pokraji řeky. Krev z mých ran stékala do řeky a barvila ji v červenou. Těžce jsem oddychával.

Mezitím se setmělo a Angela se probudila. "Kde to jsem”? Uviděla všude vlky. Kam se podívali vlci. Na skalách, vyvýšeninách, všude vlci. "Vítej Angelo”. "Kdo si”? "Oko ti o mě nevykládal”? "Černá duše”? "Áno, takže vykládal, potkali jsme se přece taky”. "Pusť mě od sud”. "To nepůjde, prozradila jsi mě”. "Cože”? "Ten vlk ten otec, řekla si že sem to byl já a to jsem nechtěl”! "Co tím myslíš”? "Že jsi řekla Okovi že jsem ho zabil”. Přiblížil se k ní a sekl ji. "AU”! "Nechte mě prosím”.

"Víš Angelo, já nikdy nechtěl holku, protože jsou s nimi jen problémy”. Přibližovali se k ní ostatní vlci. "Nechte mě”. "NECHTE MĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚ”... v TU CHVÍLI JSEM SE PROBUDIL. Bolelo mě břicho. Vstal jsem s křečemi. "Angelo”. Jako bych slyšel její hlas. Podíval jsem se do vody a viděl že je tam krev . "Panebože co se stalo”? Říkal jsem si. Pamatuji si jen to že mě napadl bratr a dál nic. A "ANGELA! Musím ji najít”. Jenže jak chcete hledat něco když ani nevíte kde je.

Doběhl jsem s těží na to místo kde jme bili naposled. Viděl jsem krev a stopy po tahání těla. "Angelo”? Vyčerpáním sem padl na tom místě na zem. Mezitím. "Prosím dost...”. Byla dosti pokousaná a do drápaná. Dost krve z ni kapalo na zem. "Dost”? Zeptal se Černá duše a vlci přestali. Přiblížil se k ní. "Stačilo”? Slzela a brečela. "A-ano”. Vlci ji nechali být, i Černá duše. Všichni odešli. Jen Černá duše ji doprovodila. "Pamatuj si že Okovi nic o tomhle neřekneš, jestli jo zabiji tě”! Angela hlasitě polkla a Černá duše ji doprovodila na to samé místo. "Zatraceně jak se sem dostal”! Nechal aby tam Angela došla sama a odešel. Když odcházel, ještě se podíval a uviděl jak Angela padla na zem. Usmál se a zmizel.

Probudil jsem se. Bylo ráno. Viděl jsem před sebou roztrhané tělo. "Angelo”? Připlížil jsem se k ní. Svěsil hlavu dolů a brečel. "Angelo prober se, prosím”. Černá duše jako-by nic tam došla za něm. "Oko, je mi to líto, zase nás napadli ti vlci”. Napadl jsem ho. "Já ti nevěřím! Ověřil jsem si že jiní vlci tady nejsou všechno to byli tvoje výmysli”! Sekl sem ho několikrát a kousal. "Oko co to děláš”? "Zabil jsi ji TY”!

Bránil se. "Co blázníš já sem nevinný”. "JAKO ZLODĚJ PŘI VÝSLECHU CO”? Kousal jsem, drápal a sekal. "OKo přestaň proč bych to dělal”! "UŽ JSI TAKOVÝ”! Dosekal jsem a dokopal. Viděl jsem jak je skoro po něm. "Oko prosím tě nech mě jít”. "No to půjdeš, ale do ráje”! Když jsem ho chtěl kousnout do hlavy. Nedokázal jsem to. Najednou se mi před očima promítl krátký filmeček jak vypadal když byl menší. Zavil. Využil situaci. Když jsem ho svalil na zem a byl na zemi na boku. Zavil.

Slyšel jsem několik šustění a praskání větví v lese a jeden vlk seskočil na mě a svalil mě na zem. "Nech ho být”. Vrčel na mě ale Černá duše se třásajícíma nohama a dosti poraněnýma vstal. Ten vlk ze mě vstal ale chytl mi ocas kdybych chtěl vstát. "Oko, to jsi neměl”. "Kdybys tady neměl ty svoji připitomělí kamarádíčky tak už nežiješ”! "No prosím zabij mne stejně nemá cenu žít když jsi mi ZABIL ANGELU”!

Chtěl jsem ho naštvat. Víte práce s medvědy už osiřela teď tu byli vlci.

"No prosím zabij mne na co čekáš”? Díval se na mne. "ZABIJ MĚ”! Všichni vlci se na mně dívali. "Tak ZABIJTE MĚ”! Dívali se i na Černou duši na jedno jediný znamení a pokyn. Nic. "TAK UŽ MĚ ZABIJ SYLŠÍŠ”! Vyprovokoval jsem ho? Ne! "Proč tohle říkáš”? "protože už nemá cenu žát jasný? ZABIL JSI MI RODINU, TEĎ I ANGELU”! Chvíle ticha. "Poštval jsi na mě medvědy”! "TAK TO UŽ PŘEHÁNÍŠ”! Vrhl se na mě a byl jsem v šachu. "Proč tohle říkáš? Já Tě nezabiji chápeš”? "A PROČ NE BOJÍŠ SE? PODLE TĚCH VLKŮ MĚ MÁŠ ZABÍT TAK PROSÍM ZABIJ MĚ”!

"Podle jakých vlků”? "Aha! Takže to byl výmysl vidíš? Prořekl ses! TY VLKY CO MI NÁHODOU ZABILI RODINU A TY VLKY CO MI SČISTA JASNA ZABILI I ANGELU”! "ANGELA ŽIJE”! "Co”? "Co”? Podíval jsem se na ni ale ležela. Podíval jsem se na něho a kousl do krku. "LHANÍ TI JDE DOBŘE”! Rychle ode mě vstal a zařval bolestí. "Víš Černá duše, já na lhaní nejsem”. "Tak na co čekáš, doraz mě”. "Měl bych ale nejsem jako ty”. "CO TO”? zadivil se."Co to má znamenat Oko”? řekli ostatní vlci. "Je konec rozumíte? Konec všeho”!

Došel jsem k tělu Angely. Dýchala. Byl jsem šťastný, podíval jsem se na ty vlky co na mne hleděli. "Tak na co ještě čekáte? Jděte. Nebo jste větu je konec nepochopily”? Při konci věty jsem se podíval na Černou duši který ležel v těžkých bolestech na zemi. "Jdě-te”. Řekl jim. "Ale ty taky”! Řekl jsem. "Nemůžu”. Hodil jsem oči v sloup a došel k němu. Chytl jsem ho za kůži na krku a odtáhl do lesa. Tahal jsem ho tam kam šli ti vlci.
Mezitím někdo Angelu zase zatáhl pryč. Byla to dosti silná a velká tlapa. Pronásledoval jsem ty vlky. Položil jsem ho na zem a běžel na to místo kde byla ANGELA. "Pane, on vám pomohl”. "Já vím, proto ho nezabiji”. Řekli si při mém odchodu. Když sem se vracel náhle se něco v lese mihlo. "Co to”? Rozhodl jsem se že to budu pronásledovat. Mihlo se to znova jako kdyby někdo prudce proběhl. Rychle sem se rozeběhl za tým. Když jsem běžel s moji bolavou nohou zakopl jsem o pařez a skutálel jsem se z nějakého kopce v lese. Šustil listím když jsem válel sudy aniž bych chtěl. Dokutálel jsem se. Přede mnou stál vlk. Byl celý jasně červený. Střídalo se tam jen odstíny červené a sv. červené.

Díval se na mne. Otřepal jsem hlavou a snažil se vstát. Ten vlk se na mne díval. Padl jsem do sedu jako kdybych neměl zadní nohy. Kroutilo to hlavou. "Co je”? "Tvoje nezdvořilost”! Přiložila svoji tlapku blíže ke mně a vstala. "Ty jsi ona”? "Co tu pohledáváš”? "Já, já jsem se tu octl...”. Přemýšlel jsem. "Ocitl jsem se tu ničehož nic. "No to vidím ale jak”? "Sledoval jsem ... motýla”. "To jistě sledoval jsi mě že ano”? "Jo, dobře sledoval, byl jsem zvědavý pohybuješ se ladně”.

"Jak prosím”? "Ladně, jako baletka chápeš? Běžíš ladně prostě nádherně”! "Děkuji”. Začervenala se. Blbost ona byla červená celá. Ale na tvářích trošku ano. "Jak se jmenuješ”? "To bych se tě měl zeptat já ne”? Nic neřekla jen se na mě podívala. "Oko, Modré Oko... a ty”? "Miox, prostě Miox”. "Aha a co tu děláš Miox”? "Bydlím tu”. usmála se na mne. "C-CO”? "Co tu děláš ty Oko”? "By...bydlím tu”. "Tak vidíš”.

V tu chvíli jsme zapomněl na Angelu a zamiloval se do ní. "Máš už někoho...”? "Jak to myslíš”? "J-Jestli tu jsi s rodinou nebo sama”. "Se smečkou... a ty”? "Taky...”. Usmála se a vstala. "Budu muset jít měj se. "A-ahoj POČKEJ”! "Já jsem ještě tady”. "Promiň, ale potkáme se ještě někdy”? "Kdo-ví”. Odhopsala nahoru na kopec a zmizela. Já jsem se zamilovaně usmíval. Počkal jsem tam na ni. Nehnul se z místa. Lehl jsem si a čekal. Uslyšel jsem v křoví šustění. "Miox vracíš se brzy”. Z keře však vyšla...”Angelo? C-co tu děláš”? "Kdo je Miox”? Přibližovala se.

"Nikdo...nikdo...”. "Vážně”? "Jak ses tu vzalas, nejsi mrtvá”? "Poněkud ne ale vidím že je ti to jedno”. V tu chvíli se blížila Miox když nás uviděla schovala se za keř. "Jak to že jsi teda na živu”? "Nevím, objevila jsem se na tom místě a povšimla sem si že mě někdo uzdravil. Myslela jsem si že jsi to ty ale sem na omylu”. "Angelo podívej se já sem tě hledal...”. "Houby hledal řekni mi kdo je ten nebo ta Miox”. Miox za keřem nastražila uši. Nevěděl jsem co mám říct.
"Myš...”. Miox za keřem sklopila hlavu dolů a svěsila uši. Odešla. Zašramotila však keřem a to Angela slyšela a já taky. "Kdo je to”? "Nikdo Angelo nikdo, jen vítr nech to být pojď si ke mne lehnout”. "K tobě? A lehnout”? "Nechtěl jsem se pohádat, jsem rád že žiješ”. "Moc nadšeně to nevypadalo”! Odešla také. "Angelo vrať se”. "Až se vrátí ten starý Oko tak se vrátím já”. Nadzvedl jsem přední tlapu a prudce praštil do země. "Do háje”! Už byla zase tma. "Miox”. Utíkal jsme lesem. "Kam mohla jít”? Na obloze byl zrovna měsíc v plné svoji kulaté kráse. Něco zářilo přede mnou. Rozeběhl jsem se tím směrem.

Myšlenka na Miox mě uzdravovala. Vyběhl jsem z lesa a prudce se zastavil. Přede mnou se jako odraz třpytil měsíc ve vodě a u té vody byla vyvýšenina. Na níž ležel vlk. Byl celý červený a těžko by to byl někdo jiný než Miox. Došel jsem k vyvýšenině. Pohlédl na ní. Měla upřený pohled na střed jezera kde se odrážel měsíc. "Miox...já”. "Podíval jsem se na ni. Vítr ji rozhýbal chlupy na tlamě. "...ach, to byla Angela, moje...moje kamarádka”. Konečně se na mě podívala. "Kamarádka? Nebyla něco víc než kamarádka”? "No, byla ale už druhým měsícem není”.

"Oko, já jsem utekla protože jsem vás chtěla nechat o samotě, nechtěla jsem aby mne viděla a lituji že jsme se potkali...”. Vstala. "Ne počkej prosím, neodcházej, jsem zraněný a jen pomyslím na tebe nic mě nebolí”. Podívala se zase zpátky na hladinu jezera. "Když jsem byla menší, táta mě sem brával. Vždycky za úplňku se voda leskne a každého láká na koupel. Říká se že ten kdo do té vody vleze poraněný až do krve, vyléčí ho to. Já na to nevěřila ale můj otec ano. Chtěl mi to předvést ale chvíli nebylo proč. Až jednoho dne kdy se vážně poranil, si vzpomněl na tuto legendu. Já na něj křičela ať tam nechodí ale...”. Už jsem se chystal jít do vody ale slovo ale sem se zastavil. Měl jsem tlapu nad vodou že do ní půjdu. Jen milimetr od hladiny. Když vtom slovo ale sem se na ni podíval a ona na mne také”. "...on do té vody šel ponořil se a už nevynořil. Čekala jsem na něj dlouho kdy se vynoří a stále nic. Voda za úplňku neléčí a bere. Můj otec se utopil”.

Rychle jsem tlapu stáhl zpátky. "A proč mi tohle říkáš”? "Aby ses nedivil proč budu většinu času trávit tady. Jedině tady jsem deno denně spojena se svým otcem. On odešel ale u mě navždy zůstal”. "Takže kdybych tě nenašel mám jít nejdřív sem”. "Ano”. "Tak jo tak zítra budu tu ...”. "Tak jsem to nemyslela”. Sešla vyvýšeninu a lehla si na zem. Lehl sem si vedle ní ale jakmile jsem se ji dotkl vstala. "Co-je”? "Nemyslíš si že spěcháš”? "Promiň”. Vyšla zase zpátky na tu vyvýšeninu a tam si lehla. Tak jsem ležel pod vyvýšeninou a ona na.
Uprostřed noci jsem slyšel šramot v lese. Podíval jsem se na Miox. Tvrdě spala. Vstal jsem a otočil. Ale přímo přede mnou stál Černá duše. "No to snad ne ty mě snad sleduješ”! Řekl jsem."Ne to ty mě”. "Ale hloupost proč bych tě sledoval”? Podíval se na vyvýšeninu a zahlédl někoho cizího”. "Ale ale náhrada za Angelu”? "Co? Jo tu”. Miox otevřela oči a poslouchala. "Co je to za novou vlčici? Nemáš snad Angelu”? "Je to kamarádka”. "Tak kamarádka...”. "Ale Angela je kamarádka byla to vlčice ale už je jen kamarádka”. To Miox potěšilo a spokojeně zavřela oči. Dělala že spí ale vnímala.

"A co by na to řekla Angela kdyby tohle viděla”? "Proč se o to tak zajímáš”? Ustoupil stranou a z lesa vyšla Angela. "No to snad ne to je spiknutí”. Angela se postavila a začala na mě řvát. Miox se lekla a mále spadla do vody. Vlci si toho hned všimli. "Ne nechte ji být”! Postavil jsem se před vyvýšeninu. Miox se na mě nechápavě podívala z vyvýšeniny skočila a utíkala do lesa. "Co se ti na ni líbí? Jak utíká? Nebo barva”? Zuřila Angela. "Angelo uklidni se ty nic neznamenáš”! "Co”?

Jak jsem byl naštvaný řekl jsem větu které jsem litoval. "To jsi přehnal Oko”! "No jo ale Miox mi to nevrátí”. "CCCC”! Otočila se ale ještě těsně před začátkem lesa. "Tohle je konec Oko”! Odešla. "Oko Oko to jsi svedl. Rozloučil ses s Angelou na výbornou”. Odešli i ostatní vlci a odešel i Černá duše. "Řekni mi jedno”. Zavolal jsem na něj, on se otočil a podíval se na mne. "Jak mě vždycky najdeš”? "To ty chodíš na moje oblíbená místa...”. Otočil se zase zpátky k lesu a zmizel.

Z lesa za mnou vyběhl vlk. Hned jsem poznal že je to Miox a ona mě objala. "Usmál jsem se. "A pak kdo tu spěchá”. "Rozmyslela jsem si to”. Usmál jsem se neboť jsem věděl co to znamená a pokud vy ne, poznáte to později. Vyskočila na vyvýšeninu a podívala se na mě. Vítr ji zase rozhýbal srst. Vyskočil jsem za ní. Ona si lehla. Lehl jsem si vedle ní. Neucukla a ani nevstala. Tak jsme spolu leželi až do rána.

Kapitola 24. Něco se děje.

Ráno jsem se vzbudil. Ona se vzbudila hned také. "Oko jak ses vyspal”? "Dobře a ty”? "Špatně”... "Jak to”? Vstali jsme. "Celou noc jsem měla ne sny ale vidění”. "Třeba se bojíš...”. O tebe! Možná to byli sny ale skoro pořád jsem se budila. Zdálo nebo jsem viděla že ta tvoje vlčice je v nebezpečí”. "To je mi teď jedno”. "Oko? Kdybych byla v nebezpečí já tak...”. "Tak tebe zachráním ale ji ne”. "Ale vlk jako vlk”. "Co tím chceš říct? Že mám jít za ní a omluvit se ji”? "Ne, ale zdálo se mi dosti divné když jsi pokaždé v tom snu umíral...”. "To je dobré to jsou sny které se nemůžou splnit”. "Nevím no...”.

"Kromě těch snů, jak ses vyspala”? "Když jsi tady se mnou tak dobře ale já jsem skoro nikdy nespala”. "Aha”. "Oko chci na to zapomenout, chci se projít”. " Huh a kam”? "Nevím, to nechám na tobě”. Vstala a napila se z vody. "Co třeba tvoje oblíbené místo? Máš nějaké”? "Voda ji kapala z tlamy. "Heh moje oblíbené místo je dosud dosti daleko”. Přestala pít a přitulila se ke mne. "Tak si uděláme výlet”.

"Tak jo potřebuješ teplé oblečení, vestu a kravatu...”. Nechápavě se na mě dívala. "To je jen vtip ". Usmála se. "Takže půjdeme lesem nebo okolo lesa”? "Lesem”. Řekla a už nakračovala. Tak jsem ji následoval. Šli jsme lesem. "Pomalou chůzí tam budeme nejpozději do dalšího léta”. Řekl jsem. Zasmála se a začala ladně utíkat. "Tak poběž”. Dohonil jsem ji a utíkali jsme. Kličkovali mezi stromy.

Přeběhli jsme ten les a zastavili se. Protože přímo před námi les končil a o kus dál v obzoru začínal další. Ovšem mezi těmi oběma lesy byla louka. Na níž se pásly srny a jiná zvířata. Miox se přikrčila na číhající pozici ale já jsem ji položil packu před ní ta hned zbystřila a zeptala se mě. "Co to děláš? Něco si ulovíme když jsme tady”. "Ne...”. "A proč ne”? "Podívej Miox znám svůj les tamten moc dobře a to že se najednou na louce pase tolik srn je divné, něco se v lese děje a já chci zjistit co”.

"Tak si to jdi zjistit a já tu počkám”. "Ale počkáš a nic nebudeš dělat”. "No dobře”. Řekla znuděně a postavila se normální pozice. Šel jsem úplně normálně mezi srnami. Takhle jsme si dávali najevo že nechceme lovit mi vlci. Kdyby tudy šel číhající a plížící se blízko země vlk rozpoutalo by to útěk. Takhle se šlo normálně. Všechny srny na mě jen pohlédli a zase se začali věnovat trávě. "Tahle vypadá nejlíp”. Došel jsem k jedné srně. Ta nudně požvykovala trávu s mírně přivřenýma očima.
"Ahoj”. Přestala jíst. "Chci se tě na něco zeptat, neboj nechci tě ulovit”. "A to ti mám věřit”? "Prosím tě když už vybral bych si vypasenější co se děje s lesem”? "Co by se dělo”? "Podívej já jsem z tamtoho lesa vím že něco není v pořádku”. "No víš vlčku v tamtom lese žije mnoho vlků, jak mám vědět že nejsi od tamtoho”? Odfrknul jsem si. "Jsem Modré Oko”. "Ne”! "Ano můžeme prosím přejít k věci”?

"Jak ses jak si ses...”. "Co se děje s lesem”. Trval jsem na svojí otázce. "Lidi”. "Lidi? Vyhnali vás lidi? Ale tady vás daleko jednodušeji zabijí”. "No právě”. "Tak kdo vás vyhnal”. "Vždyť ti to říkám LIDI”! V tu náhle se všechny srny rozeběhly a utíkaly do lesa. Hned jsem se otočil. "Miox co to děláš”? Pozdě měla už jednu srnu v tlamě. Držela ji za krk a tělo bylo svěšené dolů na zem. "Ty ji znáš”? Zeptala se mě srna. Než sem ji stačil odpovědět pelášila pryč taky protože se Miox přibližovala. "Ach jo proč jsi to udělala”?

"Dš si”? "Ne nedám si, ach jo Miox”. Položila srnu na zem. "Tak promiň ale na tuhle jsem dostala chuť a už dlouho jsem nic nejedla”. "Tak musíš ulovit hned co uvidíš”. "Hlad je nejlepší lovec to přece znáš”. "Jo to znám”. Lehla si k srně a začala ji trhat a jest a ještě přitom se mě na něco ptala. "Tak co ses dozvěděl”? Vyvalil jsem na ni oči. "V tom lese jsou lidé. Když tam chceme jít bude to nebezpečné”.

Utrhla maso a krev vystříkla na mě jak jsem tak blízko stál. "Je dobrá, dej si”. "Posloucháš mě vůbec”? "Jo půjdeme k lidem”. Sedl jsem si. "Beznadějný”! Utrhla další část masa a krev vystříkla na moji hlavu. Podíval jsem se nahoru očima. "Chutná ti”? Podíval jsem se na ni věrohodně”. "Moc! Však říkám dej si, cesta bude dlouhá uvidíš”.

Přiblížil jsem tlamu k srně a kousl taky. "mmm je dobrá”. "Vždyť ti to celou dobu říkám”. Jedli jsme. Leželi jsme u té srny uprostřed louky. Oba jsme měli zakrvavené čelisti od srny. A i zuby. "Teda Miox nevěděl jsem že umíš lovit”. "No, to já taky ne, ono to šlo samo”. Srnu jsme společně snědly. Zbylo pár kousků masa a jinak šli všude vidět kosti. Zbyla ještě hlava protože tu nikdo nechtěl a ocas. Jinak vše jsme vyjedli. Už se zase smrákalo takže bylo sotva vidět.

"A kam teď”? "Do lesa nejdu, jsou tam lidé, vrátíme se”. "Zbabělče”. Vstala a pomalu šla cestou k tomu lesu na obzoru. "Miox vrať se zbláznila ses”? "Oko já nejsem taková poseroutka jako ty”. "Ale tam jsou lidé”! "No a? Lidé pro mě nejsou hrozba. I kdyby tam byli medvědi tak tam půjdu”. Doběhl jsem ji a stoupl si před ní. Okamžitě se zastavila.
"Mám o tebe strach, půjdeme tam zítra”. "Už jsme v půli cesty Oko”. Obešla mě a pokračovala v cestě. "Miox prosím”. Zase jsem ji doběhl. "Oko ty jsi poznal můj les, chci poznat já ten tvůj”. "Ale to není rozděleno takhle ty jelito. Ten les je celý les jenom prostě lidé vykáceli a udělali z toho louku. Jinak Miox les je ten samý. Není rozdělený na A,B”.

"Podívej, díky mě jsme došli před ten les.”. Usmála se na mě a já se otočil. Vskutku jak jsme se hádali došli jsme na začátek lesa který byl viděn na horizontu. Už byla úplná tma. Nevidělo se krok. "Ty jsi zešílela. Ve tmě chceš jít do lesa”. "Najezená jsem, napitá taky tak co řešíš”?

Vešla do lesa. Já jsem stál. Pomalu se vzdalovala a pořád mluvila. "Víš Oko temný les nebo normální to je snad rozdělený ne”? Už jsme viděl jen špičku jejího červeného ocasu. Přeskočil jsem kládu na začátku lesa a doběhl ji. "Jenže v temném lese je něco horšího než v normálním”.

"Co například”? V tu chvíli zapraskla větve. Zapohybovali se keře mihla se několik stínů velké a mohutné postavy. Miox v tu chvíli přestala mluvit a přitiskla se ke mně. "Už se bojíš co”? "Ty ne”? "Já taky...”. Byli jsme oba jak se říká... a modlily se protože těch stínů čím ádl tím víc přibývalo a praskání větví zesilovalo. "Oko možná vím kdo to je jsou to medvědi”. "Výborně”. Miox byla otočená ke mně zády podívala se na mne. "Co”? "To já ne”. Bránil jsem se. Ze tmy vyšla mohutná velká postava. "Vida vida koho pak to tu máte? Oko a jeho vlčka”.

"Moment moment tohle není ta Angela”. "Oko ty je znáš”? Přitiskla se víc ke mne. "Jak se jmenuješ”? "Do toho ti nic není”. Řekl jsem a postavil jsem se před Miox. "Zajímavé jak si vlk dokáže najít hnedka náhradu, přitom jsme ti ji vyléčili”. "Tak to jste byli vy? Nemuseli jste, celou tu dobu jsem byl s touhle”. Řekl jsem a pak ještě, "Ale to máte jedno, jsme tu abych ji ukázal mé oblíbené místo. A když jsem vás potkal něco vám řeknu”. Medvědi napnutě poslouchali.

"Měli jste pravdu, Černá duše je opravdu můj bratr a rodinu jsem našel”. "Myslíš že by jsme ti lhali”? "Divil jsem se proč jste mi řekli pravdu”. Miox se přitiskla ještě víc ke mně až jsem skoro spadnul. "Neboj”. Utěšoval jsem ji. "Ty nás nepředstavíš”? "Ne protože chceme odsud”. "Počkej”. Řekl najednou jeden medvěd. "Říkal jsi že ji chceš ukázat oblíbené místo že? A které to je? To kde jsme tě poprvé potkali, nebo napadli, skoro zabili...”? Miox na mě valila oči. "Je to vodopád”. "Áha ta jeskyně”. "Ano”. "Ale že by to bylo tvoje nejoblíbenější místo se mi nezdá netrávil jsi tam většinu času”.

Kapitola 25. Přišli jsme opravdu pozdě.

"Prostě nás nechte jít”. "Dobrý nápad jo, ale nemůžeme vás doprovodit”? "Tak moment k vodopádu snad trefím sám ještě se mi to nevykouřilo”. "No ale v lese jsou lidé a kdyby jste byli mezi námi byly bychom vaše ochrana”. "Proč...”? Zeptal jsem se protože mi připadalo velice divné že nás chtějí doprovodit kousek od sud.

"Tak chceme abyste přežili cestu tam, protože na každým kroku jsou lidé a proto potřebujeme mír”. "hmmm”. "Mimochodem bývá tu dost často Černá duše”. Řekl jeden medvěd a druhý ho praštil po hlavě. "Co to říkal”? Zeptal jsem se. "Chtěli jsme ti to říct až když budeme na cestě protože vyjdi třeba se rozmyslel tam jít...”. "Tak moment co se tu děje”.

"Černá duše tě hledá. Tady už je 4. nocí. Ví že tvé nejoblíbenější místo jak jsi spravil je vodopád a čeká tam na tebe”. Podíval jsem se na Miox a ta se podívala na mě. "Zajímavé je že mě vždycky našel a teď najednou ne”? "Podle mě si s tebou hraje, nechce tě zabít”. "Tak to je mi taky jasné, tak jak chcete doprovoďte nás tam”. Šli jsme lesem uprostřed medvědů. "Pane někdo jde. Á tak jsou to medvědi. Oko se tu jistě ukáže brzo”. Medvědi nenápadně chodili u sebe. "Ani se neopovažujte mluvit”.

Došli jsme k vodopádu který byl osídlený vlky. Z vody pili, na různých skalách seděli nebo leželi, někteří se koupali. Medvědi se otočili a odešli. "Ahoj bratře”. Řekl jsem. "Nazdárek, co tu pohledáváš”? "Jdu ukázat své Miox kde jsem vyrostl”. "To samé jsem chtěl udělat já”. Jak ležel tak vstal a za ním ležela Angela. Jak vstal vstala také a ukázala se Okovi a Miox v plné svoji sametově bílé kráse. "To mi ji pokaždé kdy se uvidíme budeš předhazovat”? "Ne ty hloupý, jen ti chci říct že jsme svoji”.

"To jste to vzali z rychlíku... jak jako svoji”? Oba seskočili k nám a otočili se pravýma bokami. "Páni kdo vám to maloval”? "To je symbol ty... důkaz že jsme svoji”. "Takže plánujete dítě? Nebo děti”? "Děti budou černo-bílé jako je strýc protože matka a otec byli taky celý černý a bílá”. "Co mě poučuješ Oko”? "Já ti to jen říkám”.

"A kdy vy budete svoji”? Vrátila se Angela na vodopád ale Černá duše zůstala dole. "Mios jak jsi mohla”? Řekl Miox a pomalu se otáčel. "Jmenuje se Miox”! Řekl jsem mu. "Tak ty mu ještě k tomu lžeš”? Podíval jsem se na Miox ale ta mluvila pravdu. "Co si to vymýšlíš? Já se jmenuji Miox, Mios byla moje sestra takže”! "Mios nebo Miox jaký je v tom rozdíl”? "Velký! Sestra už nežije já ještě ano”!


Nastalo ticho. Všichni vlci najednou ztichli bylo úplné ticho až na šumění vodopádu. "Co jsi to řekla”? Zeptal se Černá duše. "Slyšel jsi dobře”. "A jak se to stalo”? "To ti může být jedno”! Otočila se a chtěla odejít. Zareagoval jsem a šel s ní. Černá duše dal povel a všichni vlci seběhli z vodopádu a někteří se rozeběhli pryč.

"Neřekla jsi mi že máš sestru”. "A ty zas bratra”. Šli jsme lesem. "Já jsem ti o Černé duši řekl”. "Oko on mě vyprovokoval jasný”? "Jasný v pohodě já to chápu”. "Co se tvoji sestře stalo”? "Nepovedl se ji...”. Dal jsem pohled že mě to zajímá. "...lov”. "Lov na co”? "Lov v řece...”. Sklopila hlavu dolů a hleděla do země. Když jsem přistoupil k ní udělala krok stranou. "Bojím se tě Oko... Tebe a tvého bratra...”. "Neboj se já tě ještě nechci za svou, já sis chci užít ještě plno zábavy”. Usmála se a přistoupila ke mně.

Mezitím se Černá duše s Angelou vrátili do své země. "Angelo proč si nic neřekla nebo neudělala”? "Nemohla jsem”. "Bod dolů”! Sekl ji jedním drápem. "Au...”. Na boku se ji objevil šrám. Podívala se na to. "Lhala jsi že je s ní zasnoubený”! Sekl ji dvěma drápy. Zakvílela jen bolestí a podívala se na svůj bok. Měla 3 šrámy. "Ale ze všeho nejvíc jsi lhala o tom že už o něj nemáš zájem a ať ho klidně zabijeme”! "Jenže byla to pravda, viděl jsi to sám, měl zájem o ní a ne o mě”! "5 BODŮ DOLŮ”! Sekl ji celou svoji tlapou. Na té samé straně měla celkem 8 šrámů. 3 u sebe dosti blízko a těch 5 dál skoro až na zádech.

Na Angele s jasnou bílou srstí šli zřetelně škrábance jasně vidět. Krváceli hodně neboť Černá duše měl sílu. "Prosím, chci patřit k vám”. "Mám tě znovu seknout? Nestojíme o tebe chápeš”? Vzal ji za krční kůži a odmrštil někam daleko. Za krk ne na zádech, ale ze spodu. Letěla a narazila se na skalní hrot. Po té spadla na zem. Zůstala bezvládně ležet. Mezitím já a Miox... "Oko poběž už je to jen kousek”. Chtěla abych běžel a ve tmě. "Miox vždyť to tady neznáš tak jak víš že je to už kousek”?

"Žertovala sem, znám to tu”. Zastavila se a já jak jsem utíkal jsem do ni napálil. "Řekneš mi prosím důvod proč se zastavuješ”, "Narodila jsem se tu”. Došel jsem vedle ní podíval kam ona hledí. Hleděla na jeskyň, která byla malá. Malý vchod malí všechno. "Ne”! Došel jsem k té jeskyni a podíval se dovnitř. Byla akorát na vlka ale v té jeskyni bylo málo místa. "Tady”? Stekla ji slza po tváři. "Ano- tady”. Utřela si ji packou. Nešťastně si sedla do jeskyně. "Víš oko všichni vlci nejsou z prostorné rodiny”. (jako jsou lidé bohatí...) "A já jsem snad”?

"Chceš vidět místo kde jsem si hrávala”? Vstala a vyšla z jeskyně. Šel jsem vedle ní jako poslušný pejsek. Došli jsme několik skoků od jeskyňky a zastavili jsme se přímo v průtrži příkrých skal. Byli na sebe tak namačkané že uprostřed byla cesta. Byla sem tam kamenitá. Vešli jsme. Šli jsme pomalými kroky tou průtrží skal. Náhle se cesta větvila na možné strany. Uprostřed jako kdyby křižovatky leželo něčí tělo. Miox se na mě podívala. "Jestli to bude zase ta tvoje...”.

Došli jsme k tomu tělu a obešli abychom viděli na tlamu. "Já nevím, to bude nějaký rváč”. Tu větu jsem řekl proto, protože Angela, pokud to byla ona, jak ji odmrštil tak naletěla na skálu a sedřeli si srst a kůži ze zpod tlamy. Navíc byla hodně podrápaná a pokousaná. "Oko, měli bychom ho či ji zachránit”. Podíval jsem se na ni. Krve z ní teklo. Všude kaluže. "A má to cenu? Tak vážný vždyť je skoro mrtvý, mrtvá”.

"Oko, jestli ho znáš,tím líp vezmi ho”! "Nebudu ho, ji brat, jsi normální”? "Je hodně zraněný, zraněná ale to neznamená že ještě nemůže žít”. Když sem chtěl to tělo zuby vytáhnout. Vryla se mi do hlavy podoba. Najednou jsem viděl Angelu ale netušil jsem zdali to je ona. "Miox, já, mám pocit že už je pozdě”... Zvedl jsem dívající se oči na tělo, a podíval jsem se na Miox. Ta přistoupila k tělu, čichla a odešla zase zpátky. "Tak jdeme”.

Odcházeli jsme. Byli jsme už zhruba 2 skoky daleko. "Oko, vrať...”. Řekla jen jednou Angela. Jenže já ji neslyšel a odcházel jsem. Angela to byla. Ale to já už nikdy nezjistím. Mysleli jste si že bychom ji mohli pomoc? Ne. Řeknu vám to na rovinu. Její tělo bylo smáčené od krve přímo v její louži, a kdyby s ní i člověk pohnul, jen bude litovat že nedošel dřív. Kdyby jsme se nezastavili u jeskyně možná bychom ji pomohli. Ale bohužel. Přišli jsme opravdu pozdě.

Celou cestu co jsme se vraceli jsem měl sklopenou hlavu k zemi. I když jsem toho, ji vlka neznal, něco mi říkalo že znám. "Oko, je mi to líto ale bylo už opravdu pozdě, sám jsi to viděl”. "Miox, já...”. Zvedl jsem hlavu a okamžitě jsme se zastavili. "Já mám pocit že to byla ANGELA”! Sklopila hlavu dolů a povzdechla si. "Tak se s ní rozloučíme”. Otočili jsme se a vrátili na to místo. Pohled na ni byl v celku nehezký. Miox vyhrabala jámu. Hrabala do roztrhání těla. Ta jáma měla obdélníkový tvar. Já jsem se mezitím vrátil z vyvýšeniny kde rostla nějaká žlutá kytka a seběhl zpátky dolů. Jako kříž jsme ji přisunuly kamen.

Kapitola 26. Poslední boj.

Zuby jsme její mrtvé roztrhané tělo potáhli na okraj jámy a shodili. Otočili se a zahrabali. Pak Miox na vrch hrobu přisunula ten kamen a udupala hlínu okolo. Já jsem držel zuby kytku, a jakmile to Miox udupala uvolnil jsem čelist a kytka poletovala a přistála na hrobu. Pak jsem uronil slzu. Kapla přímo doprostřed kytky a stekla na hlínu. Otočili jsme se odešli. Přitiskl jsem se k Miox a celou cestu byl přitisknutý k ní. Pomalou chůzi jsme došli na konec klikaté cesty ve skalách.

"Miox já...”. Svěsila hlavu dolů a pak se na mne podívala. "Jestli se znovu budeš litovat, a že je ti ji líto což mě taky. Ale nemusíš na ni pořád myslet ne? Mimoto myslela jsem že je konec toho litování tak se vymáčkni...”. "Já nemůžu...”. "Co nemůžeš”? "Byl jsem s ní, teď umřela a umřela smutně. Beze mne...”. "Oko vzpamatuj se co je pro tebe důležitější já nebo ona”? Chvíli jsem se zapřemýšlel. "Ona...zemřela be zemne a já ji ani neochránil”. Miox na mě vycenila zuby a odešla.

"Kam jdeš? Miox vrať se”! Neodpovídala a zmizela. "No výborně, rodina, Angela, teď i Miox”. Pohlédl jsem k nebi. "Co mám dělat”? Shroutil jsem se na zem a brečel. (V této chvíli je mě vám doufám líto, protože jestli ne, nemá cenu vyprávět dál můj příběh když se do role nevžíváte jako já). Miox se vracela. Zvedl jsem hlavu a stoupl jsem si. "Miox”. Byl jsem rád. "Na něco jsem zapomněla”! Zadivil jsem se. Nastavila tlapu a v ten moment mě její drápky sekli na tlamu z pravé strany. Hlava se mi otočila na pravou stranu. Podíval jsem se na ni. Odcházela.

3 šrámy jsem měl od ní. Zůstanou mi po nich určitě jizvy. Mezitím doběhla Miox k vodě a opláchla si tlapu. Ve vodě se zavířilo trochu krve. Podívala se na tu tlapu. "Ach, ne to jsem nechtěla”. Podívala se na svůj odraz ve vodě. "Oh Miox co to děláš. On za nic neemůže”. Mluvila k sobě. Sklopila hlavu dolů, podívala se na cestu kudy přišla a rozeběhla se zase zpátky tou samou cestou. Ležel jsem na tom místě tlamapa překříženýma a hleděl do země. Uviděl jsem jak zase běží zpátky. Hned jsem ji uvítal větou. "Jdeš mě dorazit”? Otočil jsem hlavu od ní, na druhou stranu. "OKo, promiň, já nechtěla”. "No jistě...”.

"Oko opravdu, já ti nechtěla ublížit. Zjistila jsem to potom...Vstal jsem otočil hlavu k ní. "Miox mluv pravdu. Odešla jsi ode mne”? Čekal jsem na odpověď. "Ne, totiž jen na chvíli, potřebovala sem si to promyslet”. "Miox měla by sis uvědomit jedno. Kvůli tobě sem nechal Angelu”.
Miox stekla slza. Smutně jsem od ní odcházel. Podíval jsem se se slzami k nebi a nechal ovát větrem. Zavřel oči. Miox měla skloněnou hlavu dolů a měla také zavřené oči. Přesto jsem doufal v zázrak že mi Angelu vrátí. Nic... Otevřel oči a odešel. Miox zůstala. Odešel jsem. Šel jsem pomalým krokem a na každém kroku uronil slzu. Najednou mi to tak přišlo že mi Angelu nikdo nevrátí ale před tím mně vůbec nezajímala. Podíval jsem se na cestu kterou jsem odcházel, podíval k nebi a žalostně zavil. Cítil jsem jak si vítr pohrává s míma slzami a nechává je téct na krk. Po chvíli jsem dovil a smutně podíval před sebe.

Stál jsem na nějakém kopci kde šlo vidět vše. Viděl jsem na mraky a ty dělali podobu vlka. Angela. Je pořád se mnou... Znovu mi stekla szla. Smutně jsem si sedl a lehl. Víte určitě nejsem jedinný komu někdo odešel... Mrzí mě že to musíme protahovat to smutné ale musím vám popisovat detaili abyste cítili i se mnou. Stoupl jsem si. "Musíte pochopit že život není lehký a nekonečný”... Nechal jsem se ovávat veětrem. "Každému někdo odešel...”. A znovu zpustil. "Já Angelu opustil s důvodem”. Najednou zavál tak silný vítr až jsem málem spadl. Mluvil jsem s větrem? Nevím. A vy snad ano? "Je to pravda Angela zemřela svojí chybou”. Zavál ještě silnější vítr a povalil mne na zem. Náhle se pře demnou objevila Angela. Zvedl jsem se. "Angelo ty žiješ”? Přistoupila ke mne blíž. "Ne ale mohla jsem”. "Co to má znamenat tak proč jsi tady”? "Znáš tu story a o tvém dědovi. Ti kteří někoho milují a odejdou navždy, neodešli jsou pořád tady jen skrytě”. "Takže ty žiješ”.

"Ne Oko, mohla jsem ale ne. Udělali jste mi hrob. To znamená že budu pořád s vámi. Kdybysjte ho neduělali, znamená to že jsi mě vůbec neznal a zůstala bych zapomenuta”. "Takže jsi duch”. "Duše... a přišla jsem sem z toho důvodu jak tu křičíš hlouposti”. "Hlouposti? Vždyť je to pravda. Zemřela si svoji chybou”. "Není pravda Oko, nevíš jak jsem zemřela”. "Tak mi to pověz”. Náhle bylo ticho jen vítr procházející korunou stromu šel slyšet. "Tvůj bratr...”. "Co...”? "Chtěla jsem být s nimi a patřit k nim ale místo toho mne ...”. "Takže to bratr? Ale Angelo když tě budu pomstívat, potřebuju detaily víš, potřebuju jak to bylo”.

"Hlupáku, jak to chceš udělat? Černá duše to udělala velmi chytře víš, žádné stopy nenajdeš a já tě do jejho sídla nedovedu”. "Tak proč si tady”? "Protože jsi mě volal...”. "Co”? "Oko ty nemáš ještě čest s mrtvími že? Volal jsi do nebe mé jméno, jsem pořád s tebou i když nemůžu. Dokud na mne budeš myslet budu pořád tady. Ale jakmile přestaneš myslet zmizím navěky”. "A jak se mám kontrolovat že na tebe myslím”? "Budu ti ve snech promlouvat...To bude jedinné místo kde mne spatříš”.
Angela mizela. "Počkej a co mám teď dělat”? Zmizela. Podíval jsem se znovu k nebi. Podíval jsem na cestu kudy jsem sem přišel. Najednou jsem vyvalil oči a rozeběhnul jsem se tou cestou. Doběhl jsem na místo kde jsme se jak to říct pohádaly s Miox. Nebyla tu. Místo ní tu byla stopa. Její stopa. Přiložil jsem čumík ke stopě a začal čmuchat. Až na to že to nebyl pach Miox ale něčí cizí. Rozeběhl jsem se směrem pachu. Doběhl jsem na nějaké podivné msíto. Ale všude byli vlci. Celou skálu obydleli vlci. Když jsem se přikrčil a proplížil v lehu blíž na okraj skály. Dole stál Červený vlk a okolo ní chodil Černý vlk. "Miox...”. Víte jaký jsem měl hrozný výhled? Tak skála byla buď vysoká nebo oni byli hrozně dole.

Neslyšel jsem co si říkají, plánoval jsem cestu dolů ale vám to řeknu. "Miox co jsi dělala s tou chcíplotinou”? "Ta chcíplotina je můj víc jak kamarád a mám ho ráda”. "Zapoměla jsi kam patříš”? "K tobě? Ha ha one je mnohem lepší víš, u něj nejsou žádné rozkazy. Od tebe jsme odešla už dávno”! "Copak nemá tu svoji bělici”? "Ne... ta zemřela”. "Ale vždyť byla mladá, nebo se oženil se stařenou”? "Tys ji zabil že ano”?! "Já? Nee...někdo mi pomohl ale já to nebyl”. "Tak to byli ti tvoji vlci Duše znm tě už moc dlouho a vím že ty nic sám neuděláš. Vždy máš ty svoje vlky zbaběůče”! "Tuhle větu slýchávám od každého než ho zabiji...”. "A proč to vlastně děláš? Proč zabíjíš”?

Náhle jak jsem se chstal najít cestu se po demnou ulomil kus skály a já jsem se kutálel dolů. Všichni to hned spozorovaly i Miox. Černá duše zavrčela. Já jsem se vzapamtoval a stoupl jsem si. "Co tu děláš”? Zeptal se Černá Duše. "Já sem jdu pro ... pravdu ". Udýchaně jsem to řekl. Miox se na mne dívala a přiskočila ke mne. "Oko o jaké pravdě mluvíš”? "Nech mne Miox, odešla si o demne a já chci pomstít Angelu”! Miox zavřela oči a podívala se na mne jako by chtěla říct. "To jsi neměl říkat”. Ale neřekla. Černá duše se podívala na nás oba. "Hou hou takže jsi od něj odešla...”. Přistoupil kousek blíž.

"O jakou pravdu jde”? "O smrt Angely! Vím že jsi to byl ty”! "J-já a...prosím tě Oko nespadnul jsi trochu na maják? Ne proč bych ti měl zabít Angelu? Proč”? "Černá duše, lhaní ti jde nejlíp že? Já vím že jsi to byl ty”! "Jak to víš? Kdo na mě řekl takovou špínu”? Bylo ticho. "Ona sama”! Všichni vlci se začali mezi sebou bavit a nadávat. Černá duše zuřil ale pak se uklidnil. "A jak tobě to mohla říct když je mrtvá? Umíš snad mluvit s mrtvími”? Všichni vlci se zasmály. "ANO”! Zase stichli. "To není možné, to přece nejde...”. Volali na sebe vlci.

"A jak mám vědět že nás netaháš za nos a shazuješ na mne špínu”. Díval se na Miox a dával ji najevo jestli promluví zabije ji. Začal jsem myslet hrozně moc na Angelu a a ni nemusel objevila se sama. Podíval jsem se na vyvýšeninu na skále kde seděla. Černá duše se tam hned podíval ale nic neviděl přitom tam pořád byla. "Co tam vidíš”? Nervózně mluvil. "Oko, řekni mu že jsem chtěla patřit k nim”. Oko kývl Černá duše se zmateně díval na mne a na to místo. Podíval jsem se na něj. "Chtěla k vám patřit ale ty jsi ji nechtěl”. Podíval jsem se znovu na ducha Angely. "Že jsem si vymýšelala...”. "Prý sy vymýšlela”! Přibližoval jsem se k

Černé duši a on nepartně couval. "Chtěl mě zabít už dřív...”. Řekla Angela a já přesto aniž bych se na ní díval mluvil jsem na něj. "Chtěl jsi ji zabít už dřví, kdybych se neobjevil já z kruhu ohně na trávě”! Angela zmizela. Na to místo jsem se už nepodíval měl jsem upřené oči na něj. "Dobře, dobře přiznávám, nemožné abyjsi věděl věci co se tady děli, ale já ji nezabil přísahám... jen jsme ji trochu podrápaly a ...”. Angela se objevila v mé mysli. "Odhodil mě”! Vycenil jsme na jě zuby. "Kdybys ji neodhodil žila by”! Podíval jsem se na levou stranu a Černá duše viděl moje 3 jizvy. "Pěkné jizvy to máš od ní”? Podíval jsem se na Miox ale v ten moment mě Černá duše sekl a ty jizvy prohloubil.

Rychle jsem otočil hlavu na tu stranu. Podíval jsem se na něj. Utekl a běžel po možných vyvýšeninách na skále. Zavrčel jsem a rozeběhl jsem se za ním. V běhu jsem křičel. "Doufám že budeš bojovat bez vlků bratře”! Všichni vlci seběhli ze skály dolů a nechali nám prostor. Černá duše běžela jak mohl. Už jsem ho dohnal. Skočil jsem na něj a skutálely jsme se ze skály na druhou stranu. Oba jsme leželi kousek od sebe. Rychle jsme oba vstali a zase se pustili do sebe. Z té strany kde jsme ze skály spadli byla voda. Rybník či co. Dorvali jsme se tak, že jsme se ocitli ve vodě. Ta voda byla v produ. Ale to jsme nepostřehli. Vlci co byli na skále byli všichni (i Miox mezi němi) vidět protože vyběhli na skálu a utíkali k vodě. Já jsem to neviděl, jen vám to říkám.

Ta voda měla dost silný proud. "Musíme je z té vody vytáhnout protože daleko od sud je konec té vody”! Řekla Miox a všichni vlci se tozeběhli na všechny možné strany. My dva jsme vodu využívala na potopení. Náhle jsme se dokázaly zapřít nohama o dno a oba jsme se potopili. Pod vodou jsme se kousali. Pak jsem se silně nadechl na hladině ae Černá duše mě zase stáhla zpátky. Ta voda tekla lesem. Nebo okolo ní byli stromy. Vlci kličkující mezi stromy utíkali podél řeky. Předběhli nás a volali. "Přestaňte VODOPÁD”! My jsme slyšeli ale byli jsme zabraní do rvaní.

Náhle jsme se rvali a ucítili že pod nohama nemáme nic. Oba jsme byli zakousnuti do krku toho druhého, ale dívali jsme se dolů. Padali jsme. Všichni vlci se zastavili. Tento vodopád byl malý. Oproti tomu co nás čekal o několik skoků dál. I tak jsme se rvali. Miox zařvala. "VODOPÁD”! Rvali jsme se. Už jsme tak tak měli sílu. Sekali jsme se drápama. Tentokrát jsme pocítili vzduch pod nohama dýl. Převraceli jsme se dělali kotrmelce až jsme spadli dolů. Tady voda už proud neměla.

Ležel jsem na kraji pevniny ale jen hlavu a polovina mého těla. Zbytek těla byla namočené vodou. Těžce jsem byl vysílený. Vlci za nama doběhli. Miox mě olízala. Zakuckal jsem a otevřel oči. Vlci se však seběhli k černému tělu ponořeném ve vodě. Tady voda nebyla hluboká, vyčnívalo jeho tělo zády. Když jsem chtěl vstat, uvědomil jsem si že nemůžu neboť jsem byl dosti vysílený. Říkáte si že přece jsem musel být bez nohy, ocasu nebo ucha. Ne. Přežil jsme protože jsem pořád myslel na dvě jméne. Miox a Angela. Ostatní vlci kňučeli když se jejich pán neprobíral.

Miox odešla na chvíle ode mne a přišla k Černé duši. Dopadl hůř. Já měl kousance, drápance a krvavé jizvy, on měl sedřenou kůži zkrvavený krk a krvavé oči. Vstal jsem stěží. Když jsem se procházel vodou, barvila se krví. Došel jsme k němu. Neřekl ani půl slova. Černá duše nepromluvila a vlci sklopili hlavu. Miox taky a já taky.

Víte měl jsem dobrý pocit že jsme ho konečně zabil. Ale na druhou stranu, byl to můj bratr. Voda se barvila od krve od něj i do mne. Nebyl jsem suchý byl jsm promočený vodou. byl jsem mokrý jak zmoklá slepice. Opravdu jsem byl rád že jsem pomstil Angelu ale horší stránka byla to, že to byl můj bratr. Angela se mi ukázala a podívala se na mne. "Díky...”. Řekla a zse zmizela. Přitiskl jsem se k Miox a omluvil se ji. "Omlouvám se za mé chování”. "Ty? Já bych se ti měla omluvit, a teď to neřešme”.

Vlci pohlédli k nebi a zavili. Miox se přidala s vitím také ale já ne. Nebyl ke mně tak milí abych ho uctíval. Objevil se přede mnou jeho duch. Byl jsem překvapený a zároveň v šoku. "Co jsem vipil nebo snědl že vidím duchy”? "Oko, já jsem tvůj bratr, zavij”! "Bratr by se mne nepokusil a nesnažil zabít ne nebudu vit!! Zabil jis mi Angelu tak to máš za to a nepros a zmiz”! Jenže duch byl pořád pře de mnou. "Zmiz nemyslím na tebe”! Pořád tam byl a za ním se ukázala Angela. "Oko, byl to tvůj bratr, i když jste se nepohodli a mě zabil, zavij”.



"A co ty tu děláš? Tak prve jsi chtěla abych ho zabil a teď zas ne? Máš ho u sebe žijte si spolu život a zmizte OBA”! Křičel jsem do vzduchu . V ten moment přestala Miox vit a došla za mnou. "Oko, neřvi do prázdna a pojď se rozloučit se svým bratrem”. "A PROČ? ZABIL MI RODINU! ANGELU A JÁ HO MÁM LITOVAT? MIOX TO JSOU 3 VLCI KTERÉ JSEM MĚL MOC RÁD A ON TO VĚDĚL! NEBUDU HO LITOVAT ROZUMÍŠ NEBUDU”! Podíval jsem se na duchy. "A UŽ ZIMZTE”! Zakřičel jsem a odešel. Vlci přestali vit taky ale ještě stále u něj stály.

Miox se rozeběhla mým směrem. Doběhla mne. "Oko zastav”. Zastavil jsem se a duši byli pořád u mne. "ŘEKL JSEM AŤ UŽ ZMIZÍTE! ANGELU ZMIZ UŽ NA TEBE NECHCI MYSLET A TY TAKY ZMIZ”! Kousl jsem do Černé duše ale Miox viděla jak koušu do vzduchu. "Oko co je to s tebou”? "Co by bylo, ty by jsi chtěla někoho litovat koho ny jis zabila a věděla proč jsi to udělala? Z důvodu 3 vražd”? "Ne... ale”. "TAK VIDÍŠ”! "ALE BYL TO TVŮJ BRATR”! "BYL! JASNÝ BYL! A UŽ DLOUHO NEBYL! POŘÁD MĚ PRONÁSLEDOVAL A SLEDOVAL. BYL TO BRATR A I KDYBY NEZEMŘEL NEBYL BY”!

"Jak tohle můžeš říct”? Začal jsem zlostně kousat do vzduchu. "ŘEKL JSEM AŤ UŽ VYPADNETE NEMYSLÍM NA VÁS JASNÝ MYSLÍM NA RODINU TAK PROČ TA SE TU NEUKÁZALA”? Miox se dívala na místo kam koušu a střídavě i na mě rozeběhla se a svalila mě na zem. "Co to děláš”? "KLID”! Zařvala na mě. "Klid...”. Dýchal jsme rychle a pomalu jsem se klidnil až jsem byl nakonec opravdu klidný. Dýchal jsem pomalu. Jak se má. Sešla ze mě. "Díky”. Poděkoval jsem ji.

"Řekneš mi proč pořád koušeš do vzduchu”? Podíval jsem se na ni a jak jsem byl na zádech převrátil jsem se na nohy. "protože vidím jejich duchy. Angely a Černé duše...”. "Takže v té skále kam ses díval byla opravdu tam? Angela”? "Ano jak bych jinak mohl vědět ty věci když jsem tam nebyl, řekla mi to”. "A vidíš i teď svého bratra”? "Bohužel, a nechce od sud”! Podíval jsem na místo kde ti duši ještě pořád byli. "Proč už neodejdete? Nechte mě být”! "Jsou tady”? "Jo. Proč tu není matka a otec? Proč jsem ty dva viděl jen kdysi a to ani nebyli mrtví. A teď když jsou nevidím je ale vidím Angelu a toho poblblího bratra”! "Třeba se ti ukazují duši jen těch co jsi znal dýl”.

"Jenže s Matkou a otcem jsem se znal už od narození”. "Tak já nevím, proč se ti neukazují, třeba na ně nemyslíš tak moc jako na tyto dva”. Náhle duši zmizeli. "NO KONEČNĚ”! řekl jsem. "Co je”? "Konečně ti dva zmizeli”.
"Oko půjdeš zpátky k řece? Zabil jsi jim pána a oni někoho potřebují”. "Ujmi se toho sama, já nemám zájem”. "Jaký pán takový vlci, když budeš hodný, budou hodní i vlci”. Podíval jsem se na ni. "Budeš mít smečku...”. Usmál jsem se a vyšel. Ona za mnou. Vyšel jsem ze křoví a uviděl jak tobě vlci pořád stojí nad tím tělem. "Poslouchejte”. Řekl jsem. Všichni vlci se na mne okamžitě podívali. "Podívejte když budete chítí můžete patřit ke mně jako smečka. Tahle smečka nebude zabíjet ba naopak pomáhat. Nebudete mít pravidla jaké jste měli u mého bratra, teda pokud nějaké byli, ale slibuji vám blahobyt”.

"Ty jsi o zabil kvůli smečce”? Zeptal se jeden vlk. "Ne, na smečku mě přinutila tady Miox, já ho zabil z jiného důvodu a to vy jistě víte”. Všichni vlci ne zaráz ale pozvolna zakývali hlavou na ano. "Moc rád bych vás chtěl...”. "A co taková smečka dělá”? Zeptal se zase jiný vlk. "Chodí, není schovaná, chodí lesem, dělá si co chce a druhým pomáhá”. Ve smečce však byla jedna vlčice a přistoupila blíž. Miox se na ni podívala. Vypadala jako její sestra ale nemožné, vždyť je mrtvá. "Chilko jsi to ty”?

Vlčice přišla za mnou s tím že mi chce něco říct, ale vlčice se na Miox podívala. "Miox”? "SESTRO”! Objali se. "Myslela jsme že jsi mrtvá”. "To já taky”. Objímali se. "Takže žádné jiné dotazy takže vítejte ve smečce”. Řekl jsem a díval se na objetí sester. Litoval jsem bratra. Kdyby nebyl takový, mohli jsme se teď také objímat. Vlci radostně ve smečce začali hopsat skákat a objímat se také neboť ani jedno nemohly.

Jak už jsem řekl. Koloběh obodbí. Byla zima, to jsem se narodil. Jaro s Angelou. Léto a Podzim teď. Podzimní voda utopila Černou duši a mého bratra. Já se s vámi loučím. S Miox se nám povedlo udělat vlče, pojmenovali jsme ho Angel neboť to byl kluk. Angela byla pořád s námi jako duch a bratr se sem taky motal. Loučím se s vámi v dobrém neboď je důvod. Žijeme do dnes ve vlčí smečce a jsme všichni štastni. Loučíme se svámi. J

The Happy End