Runo a Syara
část VI: Konečně sem našla svoji sestru.
Na Stínovi letíme pryč z vězení elfů. Uletěli jsme jen kousek prootže se drak loudal.
(praštím velitele loktem do břicha a ruku s nožem odstrčím...rozběhnu se pryč z vězení)heeeej! Počkejte namě!!!!(křičím na draka).
Drak se otočí a kouzlem si tě přivolá na svůj hřbet. "vítej na zádech". řeknu a usměju se na něj.
(kouknu na ubíhající zem pod drakem a zamotá se mi hlava) maminka mi říkala, že bych měl být hudebník a ne voják...měla pravdu...jak to se mnou nakonec dopadlo...(smutně si povzdechnu).
"proč te`d myslíš na matku? mimochodem máš před sebou velkou výpravu abys veděl". Stín se ozve. "kam to vůbec letíme"?.
mohl jsme teď vklidu sedět doma, spokojeně si číst, hrát na flétnu a místo toho letím na drakovi a pomáhám v útěku bůh ví komu...jestli mě velitel chytí, nechá mě umučit za vlastizradu...
poklepu ho na rameno. "jestli si pamatuju, chtěl si s nama, klidně tě můžeme vysadit a můžeš jít po svých"!
to bys neudělala (usměju se)a stejně už mlčím...
zaletíme k jeskyni. "cítím magii". řekne drak a přistaneme. "sundám ten přelud". vyčaruje kouli a ta koule ten kryt jeskyně stáhne a objeví ..."sestro".
překvapeně koukám...do čeho jsem se to, u matky Země vlastně zamotal...) .
koukám na sestru. "co tu děláš? předpokládám že ani newíš že mě chytli"
"hele přemýšlela sem, ty mapy jsou živly, máme už vzduch, ty koukám zemi, další oheň, voda a 5 živel". kouknu na papír co držíš.
"no, jo chtěla sem ti říct že sem asi našla kde je vstup do té vody"
"super a kde"?
"víš kde je ten vodopád co teče a voda mizí do země, ten kruhový vír"
"a co draci? ten kruh je malí na ty draky a navíc co když nás ten kruh zabije"?
(plave za vstupem vchodu, je zcela přispůsobena aby nebyla vidět další osobou,v ruce drží žezlo v podobě trojzubce)
vysvětlí mi někdo o čem je řeč?(zeptám se zmateně)
chytnu tě za ramena. "jdeme pod vodu elfíku".
po...pod vodu? Ale já neumím plavat! (hlavně žádnou paniku...)
"neboj se, skočíš tam šipku a seš tam hned".
ale já přece nemůžu pod vodu! jsem elf!(začínám hysterčit)to prostě nedjde! utopím se...
"je to hned za touhle jeskyní už ten vodopád slyším".
"a co mi? mi se snad neutopíme"?
(stále plave okolo zcela přispůsobena)
určitě umíte plavat...(namítnu)
"jdeme"! zahnu za skálu. Koukám přímo do toho kruhu. "no teda, nikdy sem v něm nebyla":
(jdu s epodívat blíž)to vypadá příšerně...nikdo mě nedonutí abych tam šel!
"žduchnu tě". hop
"tak poď". chytnu sestru za ruku a skočíme tam spolu.
(cítí že bude mít společnost, schová se, newí co to může být za bytosti)
(vznáším se ve vodě... zachvilku mi dojde vzduch a utopím se!)
"co když tady budou příšery který se nás budou snažit utopit"? řekne Runo. "nebuď zbabělá tywole. vír nás točí až nakonec dotočí pod hladinu.
Pod vodou nemůžeme můuvit.
(pomalu ztrácím vědomí...vidím jenom rozmazaně...)
proti víru nemáme šanci, musíme s enechat až nás dopotuje tam kam on chce
(vykašlu vodu a lapám po vzduchu). "sme na místě růženko".
(ucedím nějakou velmi ošklivou trpasličí nadávku a rozhlédnu se)kde to jsme....
"hm". rozhodnu se že půjdu se porozhlédnout.
Kouknu se do vody, někdo tam je, sleduje nás. Když dojdu blíž voda je jako nedotknutelná, ani dráhy po žbluňknutí, divila sem se.
Konec části.
vodopádový kruh:
